Antonie z Kotowic byla dcerou pardubického vyššího úředníka Josefa z Kotowic (1802–1869), který byl dle zprávy pardubického okresního hejtmanství „zasloužilým a ušlechtilým mužem, jenž se ve svém dobročinném působení nijak neomezoval ohledy na zabezpečení své rodiny, takže ji po své smrti zanechal v nejubožejších poměrech“. Sama Antonie se živila prodejem svých ručních výrobků, tohoto příjmu ale později pozbyla vinou zhoršujícího se zraku. Od roku 1898 žila z pouhých 400 korun ročně a příležitostné podpory přátel a širšího příbuzenstva (rodiče i všichni sourozenci již zemřeli), a ze všech kandidátek [na nadační podporu] se dle mínění místodržitele nacházela v nejnuznějších poměrech. Navíc byla o téměř 20 let starší, než Rosa z Manussi, a na seznamu čekatelek zapsána delší dobu, než Augusta z Hamplu. Návrh místodržitele následně podpořil rovněž ministr vnitra, prebendu Antonii císař propůjčil 1. července 1900 (viz Michaela Žáková: Tereziánský ústav šlechtičen na Pražském hradě. UK Praha 2019, s. 123).

Josef šlechtic z Kottoviců (1794-1871), původně správce císařského statku v Pardubicích (viz Zprávy KPP 5-6/2003).

Ignác-Hynek začínal za posledního vrchního pardubického panství Josefa Kotovittze jako vrchnostenský písař u kontrolora Josefa Kučery (viz parpedie.cz).